Městys Nová Říše - Pamětihodnosti
Orientační navigace:
Klášter Panny Marie a kostel sv. Petra a Pavla
www.klaster.novarise.cz
Klášterní budovy nesou stropy poslední přestavby z r. 1821, kdy po strašlivém požáru městečka, v r. 1813, byl celý klášterní areál obnoven na starém
půdoryse. Kolem dvou obdélných dvorů se rozkládají jednopatrové budovy, jejichž místnosti byly v přízemí vyzdobeny štukaturou, v patrech pak iluzivní
malbou i figurálními freskami.
Spojovací chodbou je klášter svázán s kostelem sv. Petra a Pavla, postaveným na místě starého kostela z r. 1504. Kostel je 45 m dlouhý, 12 m široký v lodi a 9 m v presbytáři.
Vnitřní stěny kostela jsou vyzdobeny freskami Jana Lukáše Krackera z let 1766 - 1767. Bohatá a vkusná malířská výzdoba je vhodně doplňována umělecky hodnotným mobiliářem.
Skutečným klenotem jsou chórové lavice, dílo neznámého truhlářského mistra z r. 1696, a zejména o něco mladší kazatelna, dílo řezbáře Arbeita z r. 1700. Kazatelna je zdobena reliéfy čtyř evangelistů a množstvím ornamentů.
Cenné zařízení kostela doplňují varhany, dílo novoříšského varhanáře Bedřicha Semráda z let 1764 - 1765, a boční kaple Panny
Marie Bolestné s ostatky sv. Kandidy. Kaple bývala místem meditací básníka a zdejšího učitele Otokara Březiny. Konečně nelze opomenout křižovou cestu Františka Bílka a Viktora Förstra.
Klášterní kostel je chodbou spojen s kapitulní síní - kaplí sv. Anny. Na oltáři se nachází vzácná kamenná, vrcholně gotická socha sv. Anny Samétřetí z přelomu 14. a 15. století. Ikonograficky poměrně vzácné ztvárnění patří k tzv. krásnému slohu a řadí se svou líbezností k nejhezčím dílům svého druhu.
Klášterní knihovna
Základy dnešní knihovny byly položeny až po přeměně ženského kláštera v klášter mužský.
Skutečně významnou knihovnou, systematicky a pravidelně budovanou, se stala až za opata Josefa Bernarda Pelikána v 2. polovině 18. století. Za josefinských sekularizací knihovna vzrostla počtem svazků i kvalitou díky nákupům knih z knihoven zrušených klášterů (r. 1773 asi 600 svazků z jezuitské knihovny v Telči, dále od františkánů ze Znojma, dominikánů a kapucínů z Jihlavy, asi 100 svazků od cisterciáků ve Žďáře nad Sázavou, nejcennější přírůstek byl od premonstrátů z Louky).
Roku 1770 dal opat upravit velký sál pro knihovnu v prvním poschodí, roku 1770 jej dal vyzdobit freskami. V knihovně bylo roku 1800 asi 3 700 zkatalogizovaných děl, což by mohlo odpovídat asi 5 000 - 6 000 svazků. Požár v roce 1813
zničil zcela tzv. dolní knihovnu, v níž shořelo na 3 000 svazků. Požárem byl ohrožen i hlavní knihovní sál - ohořely dokonce už dveře - ale naštěstí se
podařilo oheň včas uhasit.
Po požáru byla knihovna nově uspořádána a umístěna pouze v hlavním sále až do roku 1861, kdy byla rozšířena o dvě další místnosti. Knihovna má přes 20 000 zkatalogizovaných svazků, z nichž se po likvidaci kláštera v roce 1950 ztratilo zhruba 630 svazků. Od tohoto roku až do roku 1989 zde působila vojenská jednotka, která měla za následek poškození a zchátrání budov a mnoho dalších relikvií.
Asi tři pětiny knih byly vytištěny před rokem 1800, rukopisů je 88 a prvotisků 55. Složení fondů připomíná spíše knihovnu zámeckou než klášterní, hojně jsou zastoupeny přírodní vědy, lékařství, filologie, zeměpis, historie a její pomocné vědy, do teologické literatury náleží asi jedna čtvrtina.
